Swissair a Sabena: protiklady se přitahují
08.11.2002 - Evropa
Až do poloviny devadesátých let měly obě společnosti naprosto odlišnou historii. Swissair se vypracoval na velmi úspěšnou a ambiciózní leteckou společnost, ale naopak Sabena v celé své historii dokázala jen několikrát vykázat zisk. Byly to naprosté protiklady a jak je známo, protiklady se přitahují. Švýcarský dopravce by se v té době dal označit za létající banku a v Belgii velmi toužili po novém partnerovi, který by jejich národního dopravce přivedl k ziskovosti. Byla to také doba, ve které Swissair právě nastupoval dráhu později nazývanou loveckou strategií, během níž skupoval podíly v menších aerolinkách a vytvářel s nimi aliance ve snaze stát se jedním z klíčových hráčů na poli letecké dopravy. Mezi ně se řadila právě Sabena ale také LTU, Air Europe, LOT, TAP - Air Portugal a Turkish Airlines. Plán byl následující, tyto společnosti měly Swissair posílit a pomoci mu zůstat nezávislým, přičemž on je měl přivést zpátky k ziskovosti použitím svého prokázaného švýcarského receptu na úspěch.
 Christoph Müller - poslední CEO Sabeny |
11. září bylo posledním hřebíčkem do rakve obou dopravců, ale nebylo pravým důvodem jejich kolapsu. Zatímco Swissair pokračoval ve své lovecké strategii, v Bruselu nasadili také kurs rapidní expanze. V letech 1996-2000 Sabena přidala asi dva tucty nových destinací a zdvojnásobila své přepravní výkony, které se vyšplhaly až za 10 miliónů cestujících za rok. Celková kapacita vzrostla o 97%, což představovalo trojnásobek průměru evropských dopravců. Vše se zdálo v pořádku, neboť v roce 1998 společnost poprvé po více než deseti letech vykázala zisk, čemuž tleskala celá Belgie, ale ve skutečnosti byla situace o dost horší. Výsledek roku 1998 byl zapříčiněn dobrými ekonomickými podmínkami, jednorázovými příjmy a také trochu štěstím. Nic to ovšem nezměnilo na tom, že Sabena trpěla chronickým nedostatkem peněz ještě před tím, než začaly chodit účty od Airbus Industrie.
Ke konci roku 1997 se totiž Sabena rozhodla objednat 17 letadel Airbus, se kterými zamýšlela rozšířit a obnovit svůj letecký park čítající tehdy 37 strojů. Na poslední chvíli byla objednávka zdvojena až na 34 letadel, a hodnota celého kontraktu se tak vyšplhala na neuvěřitelnou 1 miliardu dolarů, což je hodnota, která pětkrát převyšovala základní jmění společnosti. Vše bylo o to více překvapující, že představenstvo nemělo vypracován obchodní plán opravňující k tak grandióznímu obchodu, plán byl vypracován až dodatečně. Tento krok byl velkým hazardem. Byl jedním z těch, které můžou společnost povznést a nebo naopak potopit a bohužel v případě Sabeny nastala druhá varianta. Tato objednávka zkrátka posunula rozpočet Sabeny, který byl hodně napjatý již předtím, k bodu zvratu a byl také prapůvodní příčinou kolapsu Sabeny v listopadu 2001. Kolapsu při němž o práci přišlo na 8 000 lidí a který se stal příčinou vzniku státní vyšetřovací komise, která má tento měsíc vyslechnout svědectví i belgického premiéra Guye Verhofstadta, který zde sehrál také svou roli.
V létě 2001, zatímco se Sabena topila v problémech, se totiž tento muž v Bruselu v hotelu Astoria 16. července večer sešel s novým CEO Swissairu a v tajnosti uzavřeli dohodu, podle níž měl Swissair do Sabeny napumpovat dalších 258 miliónů švýcarských franků a převzít devět objednaných Airbusů. Výměnou za to Belgie stáhne svou žalobu a nebude nutit švýcarského dopravce, aby přebíral majoritu v Sabeně, k čemuž se před tím zavázal. To vše k velkému údivu tří lidí, kteří Sabenu řídili, tedy předsedy představenstva, CEO a belgického ministra dopravy, kteří se o všem dozvěděli až příští den ráno.
Poslední měsíce Sabeny byly velmi neklidné. Odbory se velmi vzpouzely přijmout Müllerovy škrty ustanovené v záchranném plánu nazvaném Blue Sky, a tak stávkovaly, přičemž v jedné chvíli dokonce blokovaly letoun společnosti Swissair na VPD na letišti Brusel - Zaventem. Odbory situaci vedení opravdu nijak neulehčovaly a když společnost zkrachovala, přiznali i svůj díl viny, který ovšem ve srovnání s chybami, které učinil management byly naprosto nicotné. V přibližně stejné době tedy začátek roku 2001 byla také doba, kdy Swissairu došel dech a přestal uplatňovat svou loveckou strategii a naopak začal prodávat své vedlejší aktivity. Jako první přišel na řadu Swissotel prodaný za 520 miliónů švýcarských franků, což ale stačilo pokrýt tak ztrátu Sabeny za předcházející rok, jež činila 497 mil. Odchod a prohlášení Moritz Sutera uvrhlo společnost do spirály smrti, neboť její akcie neustále ztrácely svou hodnotu a 21. června se dostaly na 100 franků za akcii, tedy na hodnotu, která neměla naprosto žádné obdoby.
11. září zasáhlo všechny letecké aerolinky, ale pro tyto dvě to bylo opravdu v ten nejnevhodnější čas. Sabena již procházela tvrdým restrukturalizačním plánem, a tak pro svou záchranu mohla navíc udělat už jen málo. Situace u jejich většího bratra ale byla jiná. 13 dnů po teroristických útocích CEO Mario Corti oznámil mnohem drastičtější záchranný plán. Slib, že se pokusí společnost touto krizí provést bez ztrát pracovních míst, se stal nedosažitelným. Crossair a Swissair se měly sloučit pod nový holding s názvem Swiss Air Lines, ale obě pobočky si měly ponechat svá loga. Při tomto kroku mělo být ztraceno na tisíce pracovních míst, ale nic se nakonec neuskutečnilo, protože nebyl čas. Bylo příliš pozdě. Navzdory oznámenému plánu se akcie společnosti nadále řítily dolů a 28. září se dostaly na hodnotu 39 franků. Věci poté nabraly velmi rychlý spád. 1. října byl oznámen bankrot společnosti a 2. října v 15:45 byla celá flotila letounů uzemněna kvůli neschopnosti firmy zaplatit za letecké palivo. Od země se odlepila pouze letadla, která byla v zahraničí, a byl jim tak umožněn návrat domů. Nebyla ovšem všechna, protože jeden Airbus A330, byl dočasně zabaven na londýnském letišti Heathrow, kvůli ničemu jinému než dluhům provozovatele.
 Home page letecké společnosti Sabena 7. listopadu 2001 |
Jeden švýcarský novinář krátce po oznámení krachu Swissairu napsal: "Švýcarsko už není více Švýcarsko." Měl pravdu, protože takto staří národní dopravci se často stávají jakýmsi symbolem. Jejich název mají v povědomí všichni o fanoušcích letecké dopravy nemluvě. Kolaps Swissairu byl zapříčiněn přehnanou ambiciózností managementu, který společnosti, místo toho aby z ní učinil jednoho z klíčových dopravců Evropy, pověsil na krk snad všechny ztrátové aerolinie evropského kontinentu, které jej potom stáhly ke dnu. Pád Sabeny byl zapříčiněn hlavně její dlouhodobou neschopností konkurovat ostatním a osudným spojením se Swissairem, do něhož by se dala započítat i objednávka přehnaného množství letounů. Ukázalo se, že ani ty nejúspěšnější v oboru si nemohou být ničím jisti. Stejně tak se také ukázalo, jak moc záleží na výběru správné strategie a duchapřítomného, aktivního a uvědomělého managementu.
