Low-cost lety i přes Atlantik?
06.01.2003 - Evropa
EasyJet dobyl Evropu, o tom nemůže být pochyb. Společnost se na leteckých linkách objevila teprve 10. listopadu 1995, kdy uvedla svou vůbec první linku Londýn (Luton) - Glasgow. Nyní už ale přepravuje přes 14 miliónů cestujících ročně, což překoná leckterého evropského národního dopravce. Připomeňme jen, že je to číslo, které zahrnuje i společnost GO, jež easyJet v minulém roce převzal za 374 miliónů liber, ale která ještě není plně integrována. Společně obsluhují se svými 64 letadly Boeing 737 již 36 evropských destinací, mezi které se řadí i Praha. Nyní se zdá, že EasyJet plánuje dobýt i jiné trhy.
EasyJet si nechal tajně zaregistrovat obchodní značku easyAtlantic. V předešlých dnech tuto informaci zveřejnily skotské noviny The Scotsman, což posunulo spekulace o možném založení novodobých low-cost letů přes Atlantik zase o trochu blíže pravdě. Přes Atlantik neprovozuje low-cost lety žádná společnost již od roku 1982, kdy zkrachovaly Laker Airways, jež provozovaly na lince Londýn - New York tzv. SkyTrain. Za krachem tehdy stálo dočasné sražení cen letenek ostatních konzervativních dopravců včetně British Airways až na 118 liber, které tak velmi silně konkurovalyLaker Airways, ale cestující si mohli užívat výrazně lepšího servisu.
EasyJet vše komentoval tím, že žádné transatlantické lety neplánuje a značku zaregistroval hlavně s cílem zabránit kopírování jeho jména. Na druhé straně pokud společnost nechce, aby někdo v určité oblasti kopíroval její jméno, pravděpodobně vidí v dané oblasti možnost své budoucí realizace.
Na low-cost lety mezi Severní Amerikou a Evropou si asi ještě chvíli budeme muset počkat, ale je skoro jisté, že se jich dočkáme. Mezi existujícími nízkonákladovými dopravci na tyto služby aspirují pouze dva - Ryanair a EasyJet - a oba se musí vyrovnat s velkými překážkami, které jsou k transatlantickým no-frill linkám vztaženy. Tyto překážky mnohdy přichází zvenčí, neboť například není uzavřena jednotná dohoda mezi Evropskou unií a USA o letecké dopravě, což s sebou přináší řadu nevyzpytatelných omezení pro low-cost dopravce, ale hlavně dálkové low-cost lety odporují mnoha základním pilířům, na kterých jsou easyJet nebo Ryanair postaveny.
Společnosti se musí vyrovnat hlavně se zvýšenými náklady na ubytovávání osádek a s požadavky delších stání letounů na letištích. Největší mezerou je ale nepřítomnost vhodného typu letounu, který by přepravil relativně malý počet cestujících, což by dalo společnostem možnost obsluhovat větší počet destinací, na velké vzdálenosti. Airbus A300 nebo B757-200 jsou sice schopny přeletu Atlantiku, ale pouze na trasách mezi Britskými ostrovy a severovýchodním pobřežím Kanady a USA. Dále do vnitrozemí obou kontinentů se ale nedostanou, přičemž velkou nevýhodou je i jejich stáří. Zajímavým projektem je z tohoto hlediska Boeing 737-900ER, který Boeing ale ještě ani oficiálně neoznámil. Další letoun ve flotile by ale především narušil pravidlo jednoho provozovaného typu. V neposlední řadě je pak nutno vzít v potaz pravidlo dopravy z bodu do bodu, což také velmi výrazně omezuje počet možných destinací.
Nedá se proto čekat, že vše se rozběhne takovou rychlostí jako v samotné Evropě nebo Severní Americe, ale jeden z těchto dvou rivalů se o provozování letů přes Atlantik dříve či později pokusí.
