Douglas DC-9-10
26.06.2001
Firma Douglas zahájila vývoj malého letounu pro krátké trati se dvěma proudovými motory na zádi po vzoru francouzské "karavely" v dubnu 1963 podle svého projektu č. 2086, kterému předcházel model čtyřmotorový. Měla jisté zpoždění vůči britskému stroji BAC-1-11, jehož prototyp v srpnu 1963 uskutečnil první let. Na druhou stranu ale měla na rozdíl od firmy BAC k dispozici velmi výkonné a výhodné pohonné jednotky Pratt & Whitney JT8D s velkou rezervou tahu a možnost poučit se z chyb, kterých se britská konkurentka dopustila. Navíc její jméno mělo stále velmi dobrý zvuk, takže již při oznámení zahájení vývoje měla pevnou objednávku od Delta Air Lines na 15 strojů (plus na dalších 15 předkupní práva, která však změnila na pozdější verzi -30) a následovalo množství dalších objednávek. Záhy jich bylo tolik, že dokonce firmu zaskočily, takže musela urychleně budovat nové montážní kapacity v Long Beach, aby své zákazníky mohla uspokojit.
¨
První prototyp DC-9-14 (N9DC) uskutečnil zálet 25. února 1965 a v září jej odkoupily Texas International Airlines.
Práce na prototypu DC-9-14 N9DC (výr. č. 45695) postupovaly bez jakýchkoli těžkostí velmi rychle, a tak již 25. února 1965 mohl být zalétán. Jeho konkurent BAC-1-11 sice již v dubnu 1965 získal osvědčení o letové způsobilosti, ale firma Douglas pokračovala ve strhujícím tempu. Její letoun obdržel certifikát 23. listopadu 1965, kdy již bylo zákazníky odebráno 34 kusů BAC-1-11, ale zjara 1967 byl počet letounů dodaných oběma rivaly téměř vyrovnán - 84 ku 81 a pak už měla jasně navrch firma Douglas: do poloviny roku 1977 BAC získala 223 objednávek, kdežto Douglas 887 (z toho 40 vojenských) a zatímco letouny BAC se od roku 1980 montovaly již jen licenčně v omezené sérii v Rumunsku, prodej typu DC-9 dosáhl počtu 944 dodaných a 1061 objednaných a firma připravovala projekt nové, modernizované verze.
DC-9-14 (N931EA) společnosti Braniff International Airways.
Na výrobě letounu se významně podílelo několik subdodavatelů a jejich vzájemná součinnost nesporně přispěla k úspěšnosti typu DC-9. Kupříkladu firma de Havilland of Canada vyvíjela a stavěla zadní část trupu včetně svislých i vodorovných ocasních ploch, společnost Rohr měla na starosti motorové pylony a obraceče tahu, firma Sperry Phoenix automatického pilota, společnost Garrett Air Research vyvinula a dodávala klimatizaci a7nbsp`systém odledování křídel, Menasco přistávací zařízení, Westinghouse Aerospace elektroinstalaci včetně zdrojů, kola a brzdový systém pak firma Goodyear Tyre & Rubber.
První letoun dodaný leteckému provozovateli byl DC-9-14 N3304L, výr. č. 45699, pro Delta Air Lines dne 18. září 1965, které tento typ do obchodního provozu nasadily 8. prosince 1965. Následovaly další aerolinie z USA - TWA, Continental, Eastern, Texas International (ty převzaly 30. září 1966 i prototyp, který u nich sloužil jako N1301T). Zájem ale projevily také evropští dopravci: KLM, Swissair a 9 kusů zakoupily Aeronaves de Mexico... DC-9-10 bylo prodáno celkem 137.
DC-9-15F (N9353) společnosti Kalitta American International Airways; letoun byl vyroben ve verzi -15RC a v listopadu 1967 dodán Continental Airlines; v červnu 1984 jej odkoupila společnost Connie Kalitta Services. Fotografie představuje zajímavou celonákladovou verzi, navíc je zřetelně vidět vyklopení reverzoru.
Letouny byly poháněny motory Pratt & Whitney JT8D s tahem sníženým na 63,34 kN, což jim umožňovalo vzletovou hmotnost až 37650 kg s kabinou vybavenou 56 - 80 sedadly pro cestující, maximálně dokonce až 90, ovšem s odpovídajícím stísněným prostorem snesitelným opravdu jen na krátkých tratích. Verze -15 se vzletovou hmotností 41135 kg již byla vybavena motory JT8D-1 a JT8D-7 s tahem po 62,23 kN a objemnější palivové nádrže jí umožňovaly při stejném počtu cestujících delší dolet. První DC-9-15 dodaný leteckému provozovateli byl stroj výr. č. 45717, který 12. března 1966 převzaly Hawaiian Airlines jako N901H. Firma Douglas od počátku plánovala postupné prodlužování trupu a zvyšování výkonů svých letounů a její strategie se ukázala jako prozíravá. Již verze -30 jí dala za pravdu...
TECHNICKÉ SPECIFIKACE:
Rozpětí: 27,25 m
Délka: 31,85 m
Výška: 8,39
Max. vzletová hmotnost: 41 135 kg
Max. hmotnost paliva: 8 437 kg
Dolet: 2 110 km
Kapacita: 90
Motory: PW JT8D-7
