Čisté nebe zamíchalo transatlantickou dopravou
04.11.2007 - Evropa
Cestovat letadlem společnosti Air France na lince z Londýna/Heathrow do Los Angeles nebo naopak s British Airways z Paříže do New Yorku se vzhledem k nekonečným a pravidelně krachujícím jednáním mezi delegacemi USA a Evropské unie o nové liberální open-sky zdálo být spíše v nedohlednu. Začátkem jara 2007 ale z Washingtonu přišla pro veřejnost blesková avšak o to více potěšující zpráva. Obě strany se dohodly na prvotním znění dohody, která stejně tak bleskově nahradí všechny bilaterální dohody USA s evropskými zeměmi, které pro Evropu jako celek nebyly zrovna dvakrát výhodné. Mnohé z nich přitom nebyly ani kompatibilní s evropským právem. I současná dohoda není pro Evropskou unii právě nejvýhodnější, ale musí na ni být nahlíženo pouze jako na první fázi liberalizace mezi Evropou a USA (více o dohodě zde).
Air France - Boeing 777-300ER (foto: John M. Dibbs/Air France)
Velmi rychle na výraznou změnu tržního prostředí zareagovaly vedoucí aerolinie SkyTeamu, Air France a Delta Air Lines. Uzavřením joint-venture (společného podniku) na transatlantických linkách obě společnosti pouze podtrhly růst významu aliance v této oblasti. Ten ale z velké části zajišťují Delta Air Lines, které se před několika lety rozhodly překlopit své zbytečné kapacity v USA na mezinárodní linky a stát se opravdu globální aerolinií. Po několika letech tohoto vývoje jsou jejich letadla k vidění na většině hlavních letišť v Evropě. Je otázkou nakolik je rychlost uzavření smlouvy dílem nového generálního ředitele Delta Air Lines Richarda Andersona. Ten má s touto formou spolupráce a výhodami, které přináší, značné zkušenosti. Jedná se totiž o bývalého prezidenta Northwest Airlines. A právě Northwest uzavřely podobnou formu spolupráce s KLM již v devadesátých letech.
Joint-venture je jednou z nejvyšších forem spolupráce mezi leteckými společnostmi, která je následována již jen fúzí. Partnerské aerolinie mezi sebou rovným dílem dělí náklady a výnosy. Joint venture mezi Air France a Deltou bude v první fázi (od 31. března 2008) pokrývat všechny lety mezi Paříží a Lyonem na jedné straně a huby Delta Air Lines na druhé straně Atlantiku (New York/JFK, Cincinatti, Atlanta, Salt Lake City). Tyto linky přitom představují výnosy ve výši 1,5 miliardy amerických dolarů. V průběhu roku 2010 bude společný podnik rozšířen na všechny lety směřující ze Severní Ameriky do Evropy a oblasti Středozemního moře. To již představuje výnosy v minimální hodnotě osmi miliard dolarů. Smlouva bude platná až do roku 2016, poté bude obnovována každé tři roky.
Dohodu o joint-venture podepsali 17. října 2007 v Paříži Jean-Cyril Spinetta, výkonný ředitel Air France-KLM, a Richard H. Anderson, výkonný ředitel Delta Air Lines (foto: Delta Air Lines)
Součástí první fáze společného podniku je mimo jiné zřízení linek z Londýna/Heathrow do USA, které je jasným útokem na zájmy British Airways a ostatních třech dopravců, kteří na Heathrow stále ještě tvoří pověstnou čtyřku. Air France otevřou linku do Los Angeles. Delta Air Lines začnou létat z Atlanty a dvakrát denně z New Yorku/JFK. Jde tak o první oficiálně oznámený vstup na asi ten nejlukrativnější trh dálkové dopravy na světě. Jeho lukrativnost je sice chráněna nedostupností slotů, které ze 42 procent drží právě British Airways, ale z celoevropského hlediska se chystají Air France a Delta vytvořit sílu, která by do budoucna mohla britským národním aeroliniím komplikovat život.
Delta Air Lines - Boeing 777-300ER (foto: Delta Air Lines)
Odpověď britských aerolinií na sebe pravděpodobně nenechá dlouho čekat. Již několik měsíců se spekuluje o jejich plánech na otevření non-stop letů z kontinentální Evropy do USA. Paříž se podle všeho nyní stala ještě žhavějším kandidátem na takovou linku, než byla kdy jindy. Nutno podotknout, že i před vstupem Air France/Delta na Heathrow byla pro British Airways linka Paříž – New York zajímavou příležitostí. Pokud ale chtějí British Airways držet s ostatními krok, zavedení linek z jejich domovských přístavů do USA stačit nebude. Tyto linky můžou být Air France nebo Lufthanse trnem v oku, ale rozhodně nemůžou podkopat jejich stabilní finanční zázemí, které bylo v posledních letech ještě podpořeno fúzí s KLM respektive akvizicí Swiss International Air Lines.
Tuto skutečnost si British Airways uvědomují. Jejich mluvčí agentuře Reuters potvrdil, že se společnost chystá navázat bližší vztahy se svým americkým partnerem American Airlines. Jejich pokusy o bližší spolupráci, která by oběma společnostem ušetřila stovky miliónů ročně, v minulosti dvakrát uzemnily antimonopolní úřady. Situace se ale s příchodem nové open-sky dohody změnila a oběma aeroliniím nic nebrání v dalším pokusu. Ten by byl s největší pravděpodobností úspěšný. Snahy British Airways ale nesměřují pouze do Severní Ameriky. Dopravce je také součástí konsorcia, které podalo návrh na převzetí španělských Iberia. Celé konsorcium učinilo indikativní nabídku 3,60 euro za akcii. Pokud nakonec dojde ke sloučení vytvoří British Airways a Iberia unikátní hustou síť linek pokrývající celý Atlantik od pobřeží Kanady až po Argentinu skrze dva huby v Londýně a Madridu.
British Airways - Boeing 747-400 (foto: oneworld)
V Evropě se již delší dobu utváří tři subjekty, které budou mít v budoucnu rozhodující slovo. Nová dohoda s USA ale zatím nevede k přestupům v rámci globálních aliancí, které byly mnohými očekávány, ale spíše k jejich upevnění. Joint venture mezi Air France a Deltou je jednoznačným přechodem od komerční aliance ke strategickému partnerství. Po nějakém čase je velmi těžké z takového svazku odejít. Oba dopravci se navíc zavázaly smlouvou až do roku 2016. Podobně úzký vztah navázaly zmíněné Northwest Airlines a KLM, které jsou v této oblasti průkopníkem a společně postupovaly dokonce i při výběru aliance. Časem by dokonce mohlo dojít k joint-venture mezi všemi čtyřmi aeroliniemi. Tento vývoj je ale podmíněn získáním výjimky z antimonopolních zákonů mezi těmito společnostmi Alitalií a ČSA.
Asi největší hrozbou je vstup nových dopravců na letiště Heathrow pro Virgin Atlantic Airways. Jejich úspěch dlouho byl a pořád je založen na exkluzivním postavení na letišti Heathrow. Air France a Delta přitom zcela jistě nebudou jedinými nováčky. Často se spekuluje o vstupu KLM/Northwest. Lufthansa a jejich koncept all-business letů ve spolupráci s PrivatAir je jako stvořený pro otevření některé transatlantické linky z tohoto letiště. Lufthansa by ale mohla uplatňovat své zájmy spíše prostřednictvím bmi nebo aliančního partnera United Airlines. Velmi napjatě jsou očekávány také kroky Singapore Airlines, které po uzavření nové open-sky dohody mezi Singapurem a Velkou Británií, mají konečně volnou cestu k linkám přes severní Atlantik. Virgin Atlantic však i přes očekávaný tlak na průměrné výnosy ze svých linek neplánují vstup do některé z globálních aliancí.
Posilování spolupráce mezi aliančními partnery je vlastně reakcí na očekávané zostření konkurenčního prostředí. Dálkové lety do USA jsou v hledáčku mnoha aeroliniích ať už se jedná o nové převážně americké all-business aerolinie, asijské společnosti jako Emirates a Singapore Airlines nebo další evropské aerolinie. Především první dvě skupiny jsou pro stávající leadery nebezpečné, neboť se ve velké míře zaměřují na obchodní klientelu, která je pro mnoho linek klíčová. Svou expanzi v rámci severního Atlantiku již ohlásily bmi, kterým patří druhý největší podíl slotů na letišti Heathrow. Bmi plánují otevření letů z Londýna/Heathrow na rok 2009. Rozšíření letů do USA plánuje v budoucnosti i Finnair, který se nyní soustřeďuje především na rozvoj letů do Asie. Finské aerolinie chtějí posílit postavení Helsinek jako hubu, a tak hodlají k New Yorku/JFK přidat i další severoamerické destinace.
Finnair - Airbus A340 (foto: Finnair)
Všechny tyto nové spoje zákonitě způsobí tlak na ceny letenek. To se okamžitě negativně projeví na výnosech ostatních společností. Je nanejvýš pravděpodobné, že některé společnosti tento tlak neunesou, a budou muset z trhu odejít. Z nižších cen letenek, rozšíření provozu a počtu linek však celkově budou profitovat především cestující. Evropská komise tímto způsobem vyčíslila hodnotu nové dohody na několik miliard dolarů ročně.
Režim letecké dopravy mezi EU a USA se tak konečně posunul z oblasti open-sky dohod do fáze, která je v literatuře nazývána jako clear-sky nebo-li čisté nebe. Clear-sky nabízí evropským společnostem mnoho příležitostí. Doposud je ale centrem zájmu velkých evropských a amerických hráčů právě západní Evropa a tak i přes jasný deficit přímých letů do Severní Ameriky zůstávají země střední Evropy naštěstí pro většinu zdejších národních dopravců prozatím stranou tohoto dění.
